Vděčnost

Dneska jsem při jezení večeře kouknul na Dvojce na pořad Manželské etudy. Tentokrát toto dokumentární dílo ze života pojednávalo o osudech nyní asi 48 leté ženy. Rozvedená, dvě děti. Ona i její dcera pracovaly za poměrně nízkou mzdu. Jednotvárný život s minimem prožitků, ale přesto byla ona paní relativně spokojená. Její syn sice měl určité problémy ve škole (nechodil do běžné školy), ale dalo se.

Již při sledování těchto výjevů jsem cítil vděčnost za relativně super rodinu co mám a za finanční stabilitu, kterou mi poskytují a za to, že na tom intelektuálně nejsem úplně špatně a je možné, že se uživím, aniž bych musel pracovat jako prodavač v obchoďáku za minimální plat.

Dokonce mám i lepší postavu než ona paní a její dcera. Čert vem ale postavu, to nejhorší přišlo v závěru pořadu. Poslední podpásovka. Dcera náhle zemřela za ne zcela vyjasněných okolností. Vracela se z práce a z nákupu. Nevrátila se domů. Policie ji za nějaký čas našla někde u železnice. Paní dlouho plakala…

Buďte rádi za každého, koho máte rádi a je s vámi. Buďte rádi za to, čím jste, protože může být hůř.